Mnohé důležité okamžiky v mém i tvém životě se odehrávají v konverzacích. Např. pohovory při příjímacích řízeních do zaměstnaní, žádosti o zvýšení platu, změna či ustanovení domácího uspořádání povinností, komunikace vlastních potřeb ve vtazích a celá řada dalších.
Koučování umožňuje v bezpečném prostoru nacvičovat různé druhy důležitých konverzací. Každý hrdina by měl vědět, že už nemusí spoléhat na „ono to nějak dopadne“, ale může se na to připravit.
Tato koučovací technika se nazývá role-play. Spočívá v tom, že hrdina hraje sám sebe a kouč mu hraje jeho konverzační protějšek. Nejde ale o žádné divadélko!
Kouč se svého hrdiny alias hráče či klienta zeptá, jaký je jeho cíl v této konverzaci a např. co by pro něj bylo v této konverzaci obtížné nebo problematické. Hráč kouči nastíní základní charakteristiku konverzačního partnera a jak asi bude reagovat a co říkat. Kouč pak používá tyto věty a argumenty, aniž by musel měnit hlas či se nějak jinak stylizovat do role.
Pak se přejde do hry. Hrdina zkouší navázat konverzaci, rozvinout ji a dosáhnout svého komunikačního cíle. Kouč jej může přerušit a dát zpětnou vazbu. A také se ujistit, že reaguje podobně nebo stejně, jak hráč očekává, že by konverzační partner mohl. A pak se jede znova a znova a znova… dokud si hráč v konverzaci není jistý. Pak se dá ještě přitvrdit a nacvičit i to, co by hráč vůbec nechtěl v konverzaci zažít. Hráč odchází ze setkání s utříděnými myšlenkami, toho co a jak chce říci a je připraven i na velmi nepříjemné situace či otázky.
Jedna moje klientka hrdinka takhle nacvičila rozhovor, který chtěla vést se svým manželem. Z počátku tomu moc nevěřila. Ale postavila se k tomu čelem, jako správná hrdinka. Když jsme se opět setkaly, říkala: Ta konverzace k mému překvapení proběhla velmi podobně, tak jak jsme to nacvičovaly a dosáhla jsem svého cíle.
Chceš se i ty pro sebe stát hrdinou svých konverzací?